Proč Afgháncům nic nedlužíme? Protože tam se za nás opravdu nebojovalo.

Neselhali jsme my, svůj závazek nesplnili samotní Afghánci. Jsou to oni, kdo pěstují opium, ve jménu své víry pokládají miny, střílí na své sousedy a rozkrádají veškerou zahraniční pomoc, že by se od nich mohli učit i naši kmotři.

Na konci června, stranou záře reflektorů, se poslední čeští vojáci vrátili z Afghánistánu. Zůstává jen malá skupina vojenské policie, poskytující ochranu českému velvyslanci, který v zemi prozatím zůstává. V tichosti zemi opustily i jednotky našich spojenců. Afghánská armáda, kterou jsme po dvacet let budovali, vyzbrojovali, cvičili a podporovali, nyní převážně bez boje vydává svým protivníkům okres za okresem, takže někteří experti hovoří již jen o týdnech nebo jednotkách měsíců, než do rukou Tálibánu padne i hlavní město.

Nasazení v Afghánistánu zaplatilo životem čtrnáct našich vojáků. Výdaje na mise vojáků po dvacet let překračovaly miliardu korun ročně, bez započtení například korunových platů vojáků a výdajů na techniku a výstroj, která byla kvůli této misi pořizována. Za téměř dvě dekády proto můžeme hovořit o desítkách miliard korun, dost možná víc, než kolik nás stály například gripeny. Vedle toho tato mise výrazně ovlivnila strukturu naší armády, její výcvik i výzbroj. Po dvě dekády budujeme a cvičíme takové síly, aby byly schopné nasazení v Afghánistánu, pořizujeme techniku s ohledem na použití v takové misi, namísto abychom se raději připravovali na obranu hranic naší vlastní země.

Navzdory úsilí našich vojáků, vynaloženým prostředkům a zmařeným životům se cíle dosáhnout nepodařilo. Islámský terorismus jsme nevykořenili, migrace z blízkovýchodních zemí sílí, stejně jako produkce drog v Afghánistánu. Experti nám říkají, že se máme smířit s tím, že prapor Tálibánu co nevidět zavlaje i nad Kábulem. Co jsme tedy zvorali? Bránili jsme afghánská města a vesnice, cvičili jejich vojáky a policisty, darovali zbraně, školili piloty, posílali peníze, stavěli mosty a silnice, hloubili studny, krváceli a umírali, bohužel marně.

Pošetilý byl samotný cíl, přinášet mír a demokracii do země, která o to nikdy nestála a stát nebude. Mír, tak jak jej chápeme u nás, v Afghánistánu nikdy nebyl, v zemi odjakživa trvá občanská válka mezi jednotlivými etniky, kmeny, sektami islámu a klany. Někdy se rozhoří s větší intenzitou, jindy přechodně doutná. Naše demokratické principy jsou v rozporu s dogmaty islámské ideologie, kterým téměř všichni Afghánci oddaně věří a slouží. Pochopil to už i Bílý otec ve Washingtonu, jak původní americké obyvatelstvo tituluje amerického prezidenta, a v tichosti uznal porážku. Bílý otec na Hradčanech ještě sice reptá, ale po stažení vojáků bude dříve či později muset přijmout i vyklizení naší ambasády, nemají-li naši diplomaté a jejich ochránci zaplatit za tvrdohlavost životem.

Neselhali jsme my, svůj závazek nesplnili samotní Afghánci. Jsou to oni, kdo pěstují opium, ve jménu své víry pokládají miny a střílí na své sousedy, rozkrádají veškerou zahraniční pomoc, že by se od nich mohli učit i čeští kmotři. Jsou to oni, kdo přestal obdělávat půdu, zapomněl svá mírová řemesla a za své živobytí přijal válčení. Mírové konference, které jsme pro ně pořádali, buď bojkotovali, nebo odmítali kompromis. Skutečnost je taková, že jim nic nedlužíme, my nikoho nezrazujeme. Nenechme si namluvit opak ani od ministerstva obrany, ani od paní žurnalistky Procházkové . Ti Afghánci, kteří se zahraničními jednotkami spolupracovali, tak nečinili z lásky k Západu nebo touhy po demokracii. Věděli, co dělají a dostávali za to štědře zaplaceno. Ani to mnohdy nestačilo k tomu, abychom se na jejich loajalitu mohli spoléhat.

Požadavky ministra Metnara a paní Petry Procházkové, abychom v naší zemi těmto osobám a jejich rodinám poskytli azyl, proto vnímám jako hazard s naší bezpečností. Naivní chybu už jsme udělali, když jsme se snažili pomáhat na místě. Ještě pošetilejší je přivážet si tuto válku na naše území. Tím méně, jestliže se nikdo ani nesnaží odpovědět na otázky, čím by se tito příchozí mohli v České republice živit, pokud by neměli být závislí na sociální podpoře a kriminalitě. Ve většině západoevropských komunit se například aktivně zapojují do distribuce tvrdých drog. Nenechme se obalamutit tím, že se jedná jen o omezené počty osob. Běžná afghánská rodina, tak jak ji sami Afghánci vnímají, čítá stovky lidí. Ti pokud nepřijedou hned, tak se o to budou snažit postupně v souladu s požadavkem na scelování rodin, a příchozí příbuzní mají další svoje příbuzné, takže tento řetězec nikdy neskončí. Kromě toho nezapomínejme, že v Afghánistánu je rozšířená strategie přežití, kdy jeden z bratrů například slouží v armádě nebo policii, zatímco další bojují v řadách Tálibánu a k nám by postupně přicházeli ti i ti.

Obávám se, že takové otázky si nikdo z vládních politiků, ani provládních žurnalistů neklade a stejně nenápadně, jako jsme opustili Afghánistán, se u nás objeví zárodky afghánské komunity pod pláštíkem uprchlíků před Tálibánem. Komunity, která bude neustále narůstat a která nebude mít zájem se u nás nikdy integrovat. Pokud tomu nezabráníme.

https://www.seznamzpravy.cz/….cz

https://domaci.ihned.cz/c1-65328520-armada-loni-zaplatila-1-12-miliardy-korun-za-zahranicni-mise-nejdrazsi-je-pusobeni-v-afghanistanu, https://www.denik.cz/ekonomika/zahranicni-mise-prisly-loni-armadu-na-1-5-miliardy-korun-20170602.html, https://www.euro.cz/politika/zahranicni-mise-staly-loni-armadu-1-4-miliardy-korun-nejdrazsi-je-pusobeni-vojaku-v-afghanistanu-1408719,

https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3162651-ceska-armada-posle-do-misi-tisicovku-vojaku-a-zesili-nasazeni-letounu-casa, https://www.novinky.cz/domaci/clanek/zahranicni-mise-staly-loni-armadu-skoro-tri-miliardy-nejvice-spolkl-afghanistan-57404, https://cesky.radio.cz/zahranicni-mise-prisly-loni-armadu-asi-na-125-miliardy-korun-8291833,

https://www.extra.cz/…man

https://www.natoaktual.cz/zpravy/afghanistan-taliban-nato-armada-tlumocnik-azyl-vojak.A210713_204142_na_zpravy_m00

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Uprchlici-z-Afghanistanu-Musime-se-postarat-byl